THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Britští KAISER CHIEFS se po nemalých úspěších svých prvních dvou nahrávek příliš dlouho nerozpakovali a tak už v průběhu loňského podzimu zaútočili na britské hitparády svým třetím albem. To je sice stejně stylově koncipované jako obě předchozí, ale chybí mu jejich lehkost, živost nebo také větší počet silných nápadů (jak chcete). "Off With Their Heads" tedy vynáší na světlo hned několik otázek. Předně, komu takto rychle sestavený materiál vůbec prospěje? Vydavatelství zjevně kuje železo, dokud je žhavé a spoléhá na fakt, že si většina posluchačů, znajících KAISER CHIEFS zběžně z rádia, nějakého výrazného úbytku nosných nápadů ani nevšimne nebo jim to zkrátka bude úplně jedno. Jakoby si tito pánové řekli: "Vždyť jde přeci o to, že se tři ústřední songy („Never Miss A Beat“, „Good Days, Bad Days“ a "You Want History") opravdu povedly a v éteru jsou točeny do zblbnutí. Koho tedy bude zajímat zbytek?" Jenže to je právě kámen úrazu, protože si nemyslím, že by zrovna KAISER CHIEFS trpěli absencí fanoušků, které zajímá víc než v rádiu frekventovaný singl. Vždyť prvními alby dokázali, že se v jejich případě jedná o víc než o jednosezónní zázrak, stojící na úspěchu jednoho hitu. Druhou věcí, která vadí, je šablonovitost bez snahy o jakýkoliv (byť minimální) stylový posun. Většinový prostor nového alba je tak vyplněn průměrnými songy, hrajícími jednoznačně na jistotu, takže zdali je pozice králů britského rockového mainstreamu u této party oprávněná, napoví až blízká budoucnost. „Trojka“ není vyloženým průšvihem, ale jen lehkým zaváháním, které dostává kluky z Leedsu do krátkého bezčasí.
5,5 / 10
The Future Is Medieval (2011)
Off With Their Heads (2008)
Yours Truly, Angry Mob (2007)
Employment (2005)
Dost dobrý ;-)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.